a11y.skipToContent
Potvrzená účast
  • Czech Republic
  • 3x Tornado (D,S), 3x EF Typhoon (D,S), 2x A400M (D,S), 1x CH-53 (S), 1x AS532 (S), 1x A320 (P)
  • 1x F-16 (D)
  • 1x H145M (S)
  • 1x Typhoon (D); 1x C-27 (D); 1x M-346 (D)
  • 1x An-26 (S)
  • 1x UH-60 (D); 1x UH-60 (S); 1x F-16 (P)
  • 1x PC-9M (D)
  • 1x Eurofighter Typhoon (D)
  • 1x F-16 (D)
  • Hawk (D)
  • 1x A330 MRTT (S)
Tornado
Někdejší symbol technologického pokroku a důkaz kvality evropské bezpečnostní spolupráce. I tak by se dal označit víceúčelový letoun Panavia Tornado, který se stal jedním z nejvýznamnějších výsledků kooperace obranných průmyslu Velké Británie, Itálie a západního Německa (SRN) během studené války. Od jeho zařazení do služby v roce 1979 uběhlo více než 40 let, řada bojových nasazení včetně války v Iráku, Afghánistánu, Libyi či Jugoslávii, a přesto se stále vyskytuje ve výzbroji vzdušných sil Německa, Itálie či Saudské Arábie.
Hlavní technické údaje
Rozpětí
13,91 m
Délka
16,72 m
Výška
5,95 m
Hmotnost prázdného stroje
13 890 kg
Maximální vzletová hmotnost
28 000 kg
Maximální rychlost
2 665 km/h
Dostup
15 240 m
Dolet
1 390 km

Jednou z nejzajímavějších a klíčových vlastností tohoto letounu je proměnlivá geometrie křídel. Díky této unikátní konstrukci dovede tento stroj během letu změnit úhel náběhu křídel a být tak flexibilní v různých situacích a letových režimech – při vysokých rychlostech se křídla zasouvají dozadu, což zlepšuje aerodynamiku a umožňuje dosáhnout rychlostí až 2,2 Machu, a naopak při nižších rychlostech, například při startu nebo přistání, se křídla roztahují, aby zvýšila vztlak a stabilitu.

Poháněn je dvěma motory Turbo-Union RB199-34R Mk 103 s přídavným spalováním a celkovým tahem 76,8 kN. Osádka je tvořena pilotem a specialistou na zbraňové systémy či elektronický boj. Je vybaven pokročilou avionikou, navigačními systémy, autopilotem, počítačovými systémy řízení zbraní a řadou senzorů pro detekci a sledování cílů. Vyniká schopností letu v nízké výšce vysokou rychlostí, díky čemuž se dokáže efektivně vyhnout detekci radary a proniknout hluboko do nepřátelského území.

Jeho výroba probíhala mezi lety 1979 a 1998, přičemž vyrobeno bylo na 992 kusů v různých variantách. Nejrozšířenější jsou verze IDS, která je specializovaná na údery na pozemní cíle a mise hluboko za nepřátelskými liniemi, ECR určená k potlačení protivzdušné obrany nepřítele a ADV zaměřená na ochranu vzdušného prostoru před nepřátelskými bombardéry.