POTVRZENÁ ÚČAST 2020          

B-1B Lancer

Vznik amerického strategického bombardéru B-1B Lancer spadá již do roku 1965, kdy americké vojenské letectvo (USAF) spustilo program AMSA (Advanced Manned Strategic Aircraft – pokročilý pilotovaný strategický letoun), reagující na vyvstalou potřebu nového mezikontinentálního nadzvukového bombardéru pro jaderné útoky s průnikem nepřátelskou protivzdušnou obranou v malých výškách při vysokých rychlostech.

V soutěži zvítězila v červnu 1970 společnost Rockwell International s projektem čtyřmotorového letounu s měnitelnou geometrií křídla, plynule přecházejícího do trupu, schopného dosahovat ve velkých výškách rychlosti až M=2,5. Jeho posádku tvořili dva piloti a za nimi sedící dva operátoři zbraňových a navigačních systémů. K pohonu stroje byly vybrány motory F101. První prototyp B-1A vzlétl v kalifornském Palmdale 23. prosince 1974. Letectvo chtělo nakoupit 250 letadel, avšak opozice v Kongresu záměru nakloněna nebyla. V červnu 1977 oznámil prezident Carter, že zkoušky prototypů budou nadále pokračovat pouze jako pojistka pro případ zhoršení vztahů se Sovětským svazem a pro udržení technického náskoku. Po příchodu nového prezidenta do Bílého domu, Ronalda Regana, se začala karta obracet.

V září 1981 USAF objednalo 100 strojů upravené verze B-1B. Ta se od předchozí varianty lišila v mnoha ohledech. Například regulovatelné vstupy vzduchu k motorům byly vyměněny za nové pevné. Tímto zásahem radikálně klesla maximální rychlost na M=1,25. Letoun obdržel novou avioniku, navigační a zbraňová zařízení. Jejich jádro nyní tvoří radiolokační systém AN/APQ-124. Změn doznal i podvozek, naopak zbraňové šachty byly upraveny pro použití různých druhů výzbroje a pro zavěšení přídavných palivových nádrží.

V konstrukci stroje je zastoupeno poměrně velké procento kompozitních materiálů. K záchraně všech členů posádky slouží vystřelovací sedadla ACES II s parametry 0-0. Piloti ovládají stroj pomocí elektroimpulzního, mechanicky zálohovaného řízení.

První sériový B-1B vzlétl 18. října 1984. Dodávky nových letadel byly zahájeny o rok později 27. července a nejprve směřovaly k jednotce v texaském Dyessu. Postupně jimi byly vybaveny i další útvary. V současné době jsou provozovány na základnách Dyess a Ellsworth (Jižní Dakota). Další dva stroje jsou vyčleněny pro zkušební úkoly na kalifornské základně Edwards.

Bombardér B-1 utvořil ve své kategorii několik světových rekordů v dosažené rychlosti, hmotnosti či doletu a je schopen přijímat palivo za letu. Poprvé byl bojově nasazen v prosinci 1998, zapojil se do bojových operací v Iráku, bývalé Jugoslávii a Afghánistánu, Libyi i Sýrii.

Hlavní technické údaje

Rozpětí 41,80 m
Délka 44,50 m
Výška 10,40 m
Hmotnost prázdného stroje 86 183 kg
Maximální vzletová hmotnost 216 634 kg
Maximální rychlost 1 324 km/h
Dostup 15 240 m
Dolet 12 000 km

 

Související:

 

Stránka je připravena ve spolupráci s redakcí časopisu Letectví+kosmonautika z vydavatelství Aeromedia. Časopis přináší aktuální informace ze světa vojenského i civilního letectví.
 

 

 

Partnerský stát

Special Partner Nation

Záštita

Otázky a odpovědi

Partneři

TITULÁRNÍ PODPORA
HLAVNÍ PODPORA
GENERÁLNÍ PARTNER
Saab AG
EXKLUZIVNÍ PARTNER
Škoda Auto
PODPORA
HLAVNÍ PARTNER
HLAVNÍ PRODUKTOVÝ PARTNER
Radegast
HLAVNÍ MARKETINGOVÝ PARTNER
OFICIÁLNÍ TECHNICKÁ PODPORA
Audiopro
HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER
Česká televize
MARKETINGOVÝ PARTNER