Zprávy

Když máte partu dobrých lidí, tak se dá zvládnout úplně všechno // Humans of NATO Days

Svobodnice Natálie Plachá a desátník Michal Blecha z 216. letky 21. základny taktického letectva Čáslav možná nejsou nejvýraznějšími a nejznámějšími osobnostmi Dnů NATO, přesto je jejich práce neopomenutelnou součástí akce. Oba dva jsou totiž mladšími kuchaři na základně v Čáslavi a při minulém ročníku akce vařili pro ohromné množství osob. Zeptali jsme se, jak vypadá jejich pracovní den nebo co jako vojenští kuchaři musí ještě umět ovládat. Odpovědi na tyto a další otázky si můžete přečíst níže.

Jak hodnotíte aktuální ročník Dnů NATO?
Svobodnice Plachá: Letošní ročník se velice vydařil a naše armáda bezesporu ukázala, že toho může hodně nabídnout.

Desátník Blecha: Oproti loňskému ročníku se navíc povedlo i počasí, vyšlo sluníčko, takže ten zážitek je o to lepší. Sešla se tady zase jiná parta lidí, ale je to tady skvělé. 

Jak vypadá váš typický pracovní den?
Svobodnice Plachá: Tady na Dnech NATO naše pracovní doba začíná v 6:30, kdy už s kolegy musíme být připravení a nachystaní. Ráno si roztřídíme práci, kdo se bude čemu věnovat, a poté se do toho pustíme. U nás se připravují různá jídla, určená pro asi 400 lidí.

Desátník Blecha: Na základně v Chotusicích máme pracovní dobu od 5:00 do 13:30 a vaříme zhruba 700 porcí – tři druhy jídla a polévku. Na přípravě každého jídla se podílí 3-5 vojáků, kdy jeden z nich odpovídá za počet, kvalitu a čas, tedy že bude včas uvařeno. Chtěl bych upřímně ocenit, že se tu vaří vždy z čerstvých potravin, to považuji za velké plus.

Proč jste se stali vojenskými kuchaři?
Desátník Blecha: Už 25 let jsem vyučeným kuchařem, ve svém oboru jsem pracoval 7 let, poté v automobilce a po 10 letech jsem zatoužil vrátit se zpět k řemeslu. Nicméně jsem nechtěl do restaurace, kde může být nejistá pracovní doba, výplata a práce obecně, tak jsem se přihlásil do armády, kde jsem chtěl dělat pouze kuchaře. Dostal jsem nabídku do Chotusic a jsem tu nadmíru spokojen. Dělám s profesionály, nikdo nás neomezuje v tom, jak vaříme, hlavním úkolem je udělat takové jídlo, jaké má být, a v dostatečném množství.

Svobodnice Plachá: Já jsem se do armády dostala díky rodinné tradici, kterou jsem následovala. Táta mě navíc už od mala brával na letiště, takže být na Dnech NATO a vidět třeba F-35 pro mě má ještě větší význam.

Jak vypadá na Dnech NATO vaše kuchyně?
Svobodnice Plachá: Disponujeme tady pěti mobilními kuchyněmi a najdete v nich úplně všechno, co vás napadne. Máme konvektomat, což je taková multifunkční trouba, i elektrický kráječ, na kterém se krájely například salámy. Každá mobilní kuchyň má i svou klimatizaci, takže si to tu můžeme ohřát nebo, když je zase horko, ochladit. Máme tady ve výsledku plně funkční varnu, která se přiveze, zapojí se elektřina, voda a můžeme fungovat.

Desátník Blecha: Ty varny dokáží vyprodukovat spoustu plnohodnotného jídla, a to nejen tady, ale hlavně pro vojáky, kteří jsou někde v lesích, kde je jim zima. Takže první, co ráno dostanou, je horký čaj. Kluci z Rakovníku, kteří varnu přivezli, jsou natolik šikovní, že jsme jim ani nemuseli pomáhat ji poskládat. Každý věděl, co dělá. A dělali to rychle, dělali to přesně. Sestavení takové kuchyně odhadem trvá čtyři až pět hodin.

Svobodnice Plachá: Když máte partu dobrých lidi, tak se dá zvládnout úplně všechno. A to je v armádě opravdu důležité.

Desátník Blecha: Jedna z věcí, která se nám líbí na cvičeních, je to, že se potkáváme se známými lidmi, takže si máme o čem vyprávět, na co vzpomínat. Nebo naopak se seznámíte s novými lidmi, předáte si nové zkušenosti a poznatky, společně se i zasmějete. A hlavně, jste schopní společně fungovat. 

Svobodnice Plachá: Vlastně jde i o ty nové zážitky, na které si pak za dva roky vzpomeneme, jak nám v tom Mošnově bylo fajn, jaká dobrá parta lidí se tam sešla. Pro mne jako pro mladého člověka to je super, že v rámci armády můžu pořád někam “cestovat”, že nesedím doma a nedělám někde ve fabrice. 

Podíleli jste se i na předešlých ročnících Dnů NATO nebo jste tady poprvé? 
Desátník Blecha: Já jsem byl dvakrát v Hranicích, kde se dělá příprava. Tam to funguje trošku jinak, protože tam nejsou mobilní kuchyně, tam je pevná kuchyň a spousta kuchařů. Vaří se jiná jídla než tady. Ale pak se dovážejí sem. Musí se zchladit v takzvaných termokinzích, což jsou ohromné chladící skříně a mrazáky, kde se musí jídlo zchladit na zhruba čtyři stupně, aby bylo schopné převozu z Hranic na Moravě sem do Mošnova. Je za tím spousta práce, protože když se jídlo Hranicích uvaří a přemístí do termokingů, každých pár minut se to musí chodit míchat, míchat, míchat. Následuje přeprava do Mošnova. Tady si to kuchaři rozeberou, začnou jídlo ohřívat nebo připravovat k výdeji a prázdný termoking jede zpátky do Hranic. Z mého pohledu je to skvěle rozdělené a zorganizované. Každý ví, co dělá. 

Svobodnice Plachá: Já sloužím teprve rok a pár měsíců, takže jsem tady poprvé. Ale jsem z toho nadšená, protože jak jsem zmínila, k armádě mě vedla rodinná tradice a teď se můžu i tátovi pochlubit, jaká letadla jsem tady ve volných chvílích viděla. 

Vy jakožto vojenští kuchaři musíte ovládat i jiné vojenské dovednosti?
Desátník Blecha: Vojenský kuchař samozřejmě není v armádě jen proto, aby pouze vařil. V armádě je voják především střelec, to znamená, že i my musíme umět ovládat primární i sekundární zbraň, tedy pistoli a útočnou pušku. Máme základy topografie, chemické přípravy, pořadové přípravy a všech dalších nutných znalostí. Prvořadé je pro nás být střelec, a až poté kuchař. 

Chcete říct něco na závěr?
Svobodnice Plachá: Děkujeme za příležitost tu být a pozdravujeme lidi v Chotusicích.