Zprávy

Kdo nezažije, neuvěří // Humans of NATO Days

Na opačné straně letiště, daleko od veřejných ukázek, parkují letouny a vrtulníky. Čekají na svůj čas, kdy se předvedou návštěvníkům. Pečlivě je řídí celý tým v čele s kpt. Leonou Hájkovou z 26. pluku velení, řízení a průzkumu. Jakožto koordinátorka bezpečnostních opatření na letové stojánce dohlíží na striktní dodržování pravidel a opatření, aby se nic nestalo lidem, ale ani letadlům. Zní to jednoduše, ale co všechno se za touhle pozicí ukrývá? Našla mezi letouny svého oblíbence? A jak vzpomíná na psaní první monografie o Vzdušných silách AČR? My jsme se zeptali, kapitánka Hájková nám odpověděla, a vy si to teď můžete přečíst.

Jak jste se dostala do armády a ke Vzdušným silám? Snila malá Leona o tom, že bude vojákyní? 
Můj nástup do armády a stejně tak ke Vzdušným silám byl spíše náhodný. Po dokončení školy jsem působila ve dvou civilních firmách a okusila, jak může být soukromý sektor nestabilní a nevyzpytatelný. Funkci „náboráře“ tehdy zastala moje maminka, která tou dobou pracovala jako voják z povolání a správně vytušila, že uniforma pro mne bude to pravé ořechové. 

Jakými pozicemi jste prošla a co je nyní běžnou náplní vaší práce? 
Armáda nenabízí jen pravidelný plat, ale také mnoho zážitků, nových zkušeností a kariérní postup. Prošla jsem za dvacet let služby mnoha funkcemi od instruktora výcviku, přes velitelské pozice na rotě bojového zabezpečení, řízení operační skupiny praporu zabezpečení, po současné zařazení náčelníka plánovací skupiny velení a štábu 26. pluku velení, řízení a průzkumu. Zanedlouho mne čeká nové zařazení na funkci náčelníka oddělení plánování, bojové a mobilizační pohotovosti. Armáda je v mých očích složka neomezených možností pro jeden krátký život. Ke všem odbornostem je samozřejmě potřeba absolvovat odborné či kariérové kurzy a udržet požadovanou úroveň anglického jazyka. 

V rámci Vzdušných sil není 26. pluk velení, řízení a průzkumu tak na očích veřejnosti jako bojové jednotky vybavené stíhačkami či vrtulníky. V čem spočívá jeho role?
26. pluk velení, řízení a průzkumu „Armádního generála Karla Janouška“ plní celé spektrum úkolů jako součást jednotek pod velením vrchního velitele sil NATO v Evropě (SACEUR). Jeho hlavním úkolem je nepřetržité zabezpečení nedotknutelnosti vzdušného prostoru ČR v rámci jednotného Integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATINAMDS) a Národního posilového systému protivzdušné obrany ČR (NAPOSY PVO ČR). Je schopen poskytovat komplexní radiolokační informaci o letovém provozu ve vzdušném prostoru ČR i mimo něj. Jeho jednotky s radiolokační technikou jsou dislokovány téměř ve všech krajích republiky.
Dojde-li k incidentu v civilním letovém prostoru (identifikace nekomunikujících letounů, ztráta spojení, vyslání nouzového signálu...), celou situaci okamžitě přebírají řídící bojového použití z řídícího střediska letového provozu našeho pluku. Poskytují bojovým pilotům dokonalý přehled o vzdušné situaci a jejich prioritou je vždy bezpečně a co nejrychleji navést stíhače přes civilní provoz až k letadlu, které je předmětem zásahu.

Na Dnech NATO v Ostravě & Dnech Vzdušných sil AČR je Vaše práce nezbytná pro hladký průběh letových ukázek. Můžete popsat, co všechno obnáší vaše role koordinátorky bezpečnostních opatření na letové stojánce?
Zajištění bezpečnosti na letové stojánce obnáší dohled nad striktním dodržováním specifických bezpečnostních opatření při přípravě a provedení akce. Pro bezpečnost letové stojánky se jedná zejména o dodržení všech pravidel definovaných pro oblast organizace a zajištění požární ochrany a pro bezpečný pohyb a vstupy do jednotlivých zón Letiště Leoše Janáčka Ostrava. Náš vojenský tým pracuje v součinnosti s Ochrannou službou Letiště Leoše Janáčka Ostrava a Policií ČR.

Jak probíhá příprava letové stojánky před začátkem akce? Kolik lidí se podílí na jejím zabezpečení?
Oblast letové stojánky je dynamický prostor s celou řadou provozních nebezpečí. Rizikové úseky je třeba analyzovat, nastavit odpovídající opatření a nepřetržitě monitorovat. Jen tak je možné předejít případným incidentům. K pravidelnému monitorování prostoru je vyčleněn tým v čele s koordinátorem střežení letové stojánky. Vzhledem k neustálému pohybu personálu, je třeba mít dohled i nad pohybem vozidel určených k přepravě ze stojánky do prostor ukázek pro veřejnost. Pro tuto přepravu je vytyčený speciální koridor.

Vyplývají nějaká specifika z toho, že se Dny NATO konají na civilním letišti s běžným provozem?
Toto je otázka spíše na Ochrannou službu Letiště Leoše Janáčka. Civilní provoz naši práci zpravidla neovlivňuje. Letiště má toto propojení perfektně zpracované.

Stává se, že některé týmy mají specifické požadavky ohledně parkování nebo zabezpečení letounu?
Co považujete na stojánce za specifické? Zázraky se plní na počkání a nemožné do tří hodin. Veškerý personál musí dostat to, co potřebuje, aby byl schopen předvést požadovaný výkon. Parkování letounů je předem určené podle letového plánu. Kolegové z dynamické části stojánky pak navedou letoun na místo určení a zpravidla vyřeší i požadavky pilota na obsluhu letounu. Vyšší nároky na zabezpečení měli v roce 2023 pouze američtí piloti letounů F-35 z důvodu zamezení úniku informací o konstrukčních částech letounu, které byly utajované. „Nepovolaní“ se mohli ke stíhačce přiblížit pouze za jejich doprovodu a pod správným úhlem. Snažili jsme se tedy držet zvědavé oči v uctivé vzdálenosti.

Jaké typy letadel nebo vrtulníků jsou z hlediska bezpečnosti nejnáročnější na zvládnutí?
Každé letadlo se spuštěným motorem má vlastní okruh, do kterého nesmí nikdo z bezpečnostních důvodů vstoupit. Vrtulníky zpravidla přistávají na vyčleněné travnaté ploše, která v době vzletu i přistání působí sama o sobě jako hranice zakázané zóny.  Listy vrtulníkových rotorů se při otáčení sklánějí směrem dolů a tvoří poměrně silný vír, kterým může být prach i větší předměty vmeteny do prostoru. Riziko představují také horko a plyny z výfuku motoru. 
Plochu je nutné mít neustále pod dohledem, stejně jako nastartované letouny v dynamické části stojánky. Proudové motory stíhacích letounů navíc představují riziko poškození sluchu. Startující letouny jsou schopny produkovat cca 120 decibelů vysokofrekvenčního hluku, který může způsobit bolestivé poranění ucha a po pár minutách i ztrátu sluchu. 

Mění se nějak zásadně vaše práce při špatném počasí, které dokáže překazit letové plány - nejen ukázek, ale i příletů a odletů?
Přírodě samozřejmě poručit neumíme a stejně jako byly v roce 2024 Dny NATO zrušeny z důvodu povodní, stává se, že i dynamické ukázky jsou vlivem počasí odsunuty nebo zrušeny. V rámci pravidelných porad nám kolegové prezentují informace o stavu a vývoji hydrometeorologických podmínek, na které řídící letového provozu a organizační štáb reagují tak, aby na prvním místě byla bezpečnost všech účastníků akce. Změny jsou promítnuty v letovém plánu, máme tedy neustále aktualizovaný časový přehled o následném pohybu na letové stojánce.

Co je na vaší práci během Dnů NATO nejtěžší – a co naopak nejvíc baví?
Nejtěžší je zřejmě mít oči všude. To platí nejen pro mne, ale pro všechny kolegy, kteří se na udržení bezpečnosti podílejí. A co mě nejvíc baví? Baví mě rána, když otevíráme bránu a vejdeme jako jedni z prvních na letovou stojánku, s očekáváním rozmanitých událostí nastávajícího dne. Baví mě večery, když „uspíme“ letiště a po celodenním ruchu sledujeme s vnitřním klidem západ slunce nad nepřeberným množstvím letecké techniky. Podílet se na Dnech NATO je samo sobě úžasné. Fascinuje mě sledovat, jak v takovém složitém mechanismu zná každý svou úlohu a hladce zapadne do ohromného soukolí, které vytvoří nezapomenutelný zážitek pro návštěvníky všech věkových kategorií. 

Máte mezi technikou, která se tu objevuje, nějakého "oblíbence"? Letoun, který vás vždycky potěší? Nebo snad posádku?
Žádné posádce nelze stranit, všichni jsou skvělí a na stojánce panuje přátelská atmosféra. Co mne možná nejvíce pobavilo a zároveň potěšilo, byla polská posádka vrtulníku, která s sebou na palubě vozí českého parťáka, a to plyšového krtečka jako talisman.

Letová stojánka je na opačném konci letiště než areál pro veřejnost. Máte během akce možnost jít podívat na ukázky a užít si atmosféru mezi návštěvníky, nebo je to pro vás v tu chvíli takřka na opačném konci světa?
Na druhý konec zpravidla zavítám, když je třeba něco řešit a v rámci toho mám chvilku projít si statiku, pozdravit známé nebo se podívat na některou z ukázek. Věřte nebo ne, nejlepší leteckou ukázkou jsou generální zkoušky nad letovou stojánkou, kdy piloti nacvičují na ukázky pro veřejnost. Letouny máte jako na dlani a zvuková kulisa vám rozbuší srdce.

Mimo jiné jste též hlavní autorkou úplně první monografie o Vzdušných silách AČR. Ta vyšla v roce 2023 u příležitosti 30. výročí jejich vzniku a její příprava trvala několik let. Můžete nám přiblížit, jak kniha vznikala? 
O tom, jak složitý mechanismus jsou Vzdušné síly a jak důležitý je pro naši republiku každý z jeho útvarů, jsem získala ucelené povědomí až během svého působení na Velitelství vzdušných sil. Tehdy jsem kývla na sepsání knihy o tom, jak silnou součástí AČR Vzdušné síly jsou. Po roce a půl probdělých nocí a komparovaných zdrojů jsem se dopracovala k dokončení rukopisu o Vzdušných silách a jejich působení v současnosti. Blížilo se ale 30. výročí České republiky a Vojenský historický ústav se rozhodl vydat knihu jako jubilejní publikaci a rozšířit ji o historický náhled posledních třiceti let. Následovaly další týdny doplňování, komparování a revizí s úzkým kolektivem, který pomohl knihu dotáhnout do kýženého konce. Díky Jaroslavu Sekaninovi, Radomíru Holušovi, Zuzaně Sekaninové a Jiřímu Královi se z knihy „Vzdušné síly AČR“ stal vybroušený diamant. Velký dík samozřejmě patří i mnoha dalším kolegům, kteří se uvolili revidovat historické i odborné texty nebo přispěli krásnými fotografiemi a mají v knize své místo.

Co Vás při jejím psaní překvapilo? Co jste se o Vzdušných silách dozvěděla?
Překvapením pro mne byla asi každá nová stránka. Čím víc jsem se nořila do sběru informací a jejich kompletace, tím víc jsem poznávala, jak málo toho o vzdušných silách vlastně vím. Nyní bych mohla hodiny vyprávět o tom, kolika schopnostmi vládnou.

Jaké pocity se vám vynoří, když na psaní knihy vzpomínáte teď, po téměř dvou letech od jejího vydání? Máte teď v hlavě nějaký podobný záměr?
Pocity mám i s odstupem času smíšené, ne všechno byla procházka růžovým sadem. Za velké podpory velitele Vzdušných sil, generálmajora Petra Čepelky a ředitele VHÚ, brigádního generála Aleše Knížka se nakonec podařilo knihu vydat v podobě, na kterou se s potěšením kdykoliv podívám a vím, že to úsilí stálo za to.
Další tvůrčí činnost ráda přenechám kolegům, kteří se na to cítí. Myslím, že jsem se v této oblasti na nějaký čas vyčerpala.

A na závěr trochu osobně – co děláte ráda ve volném čase, když zrovna neřešíte stojánku a bezpečnost?
Když řeknu, že mým koníčkem je moje práce, tak si někteří budou ťukat na čelo. Já se ale v té rozmanitosti lidí, prostředí a úkolů opravdu našla. Doma samozřejmě ve volném čase nedělám pro zábavu rozborku a sborku, věnuji se rodině a ráda trávím čas na zahradě. Ráda cestuji, poznávám nová prostředí, nové kultury porovnávám životní podmínky a vždy se ráda vracím domů.

Je něco, co byste chtěla vzkázat návštěvníkům a fanouškům Dnů NATO v Ostravě & Dnů Vzdušných sil AČR? 
Doporučuji všem alespoň jednou v životě Dny NATO v Ostravě & Dny Vzdušných sil AČR navštívit, protože kdo nezažije, ten neuvěří. Spolek Jagello 2000 ve spolupráci s útvary AČR a aliančními partnery zajišťují pro diváky každý rok skvělou podívanou a neopakovatelný zážitek.